Tradice a zvyky

Plzeňský kraj je regionem, jehož obyvatelé si udržují pevnou vazbu k tradicím a zvykům svých předků. Oblastí na tradice a zvyky nejvýraznější je Chodsko. Ve středověku tvořilo rozsáhlé území, rozkládající se v pásmu od Domažlic přes Bor a Tachov po Planou. Jeho centrem jsou Domažlice. Tradice se zde dodržují dodnes a z generace na generaci se předávají dále. Temperamentní obyvatelé si rádi oblékají chodské kroje, mluví zpěvným dialektem a zpívají chodské písničky. Pokud Chodsko navštívíte, upoutá Vás především chodská keramika, architektura venkovských stavení i tradiční lidová gastronomie. Za podívanou stojí jedny z nejstarších národopisných slavností v Čechách - Chodské slavnosti, (www.chodskeslavnosti.cz), které se konají každoročně v srpnu (1. víkend po 10.8.). Město Domažlice ožije nejen tradičním folklorem, ale i tanečními a hudebními skupinami z ostatních částí republiky i zahraničí. Zpestřením je staročeský jarmark v centru města s prodejem tradičních výrobků a s ukázkami středověkých řemesel. Zde můžete nasát vůni právě upečených koláčů, ochutnat čerstvá trdla a lokše, vidět kout kováře či řezbáře dlabat misky, zkusit své umění na hrnčířském kruhu.

K vyhledávaným akcím patří i další folklorní festivaly – Mezinárodní folklorní festival v Plzni konající se v červnu, Národopisná slavnost na Výhledech v červenci, přehlídka dechových hudeb v Klatovech v březnu nebo Mezinárodní folklorní festival Klatovy v červenci.

Pro Plzeňský kraj je také významná 600 let stará tradice sklářství, které se rozvíjelo na území Šumavy, Brd a Českého lesa. První písemné zmínky pocházejí z poloviny 14. století, kdy na Šumavu přišli skláři z Bavorska, kde se živé sklářství dochovalo dodnes. Počet skláren se v 16. a na začátku 17. století znásobil a před třicetiletou válkou jich jen na Šumavě bylo 25. Třicetiletá válka však sklářství potlačila. Po válce došlo opět k rozmachu, díky příchodu nových sklářských rodů v 18. století. Pozoruhodností byla výroba tabulového skla, v níž Abelové na Železnorudsku vynikali. 

Ve druhé polovině 18. století došlo k postupnému útlumu sklářství. Obě světové války a následné znárodnění skláren po komunistickém puči v r. 1948 tuto tradici na dlouhá desetiletí zpřetrhaly. Do dnešních dnů se dochovala pouze brusírna v Anníně. V současnosti sklářská tradice opět ožívá a navazují na ni nové firmy. Pokud máte zájem dovědět se o krásách šumavského skla více, navštivte stálou expozici Muzea Šumavy v Železné Rudě nebo Kašperských Horách.

Naposledy upravil: Beránek Filip (24.08.2010)