Brummelův dům

Vnější podobu původního domu Loos zcela změnil, odstranil veškeré zdobné prvky fasád, šikmou střechu skryl za vysokou atiku. Na západní straně k domu připojil vertikální hranolovou přístavbu. Tím objekt získal nezaměnitelnou podobu progresivní pokrokové architektury.

To nejcennější z jeho tvorby se ale nachází uvnitř domu. V prvním patře se dochoval unikátní dvougenerační byt pro Jana, Janu a Janinu maminku Hedviku Liebsteinovou s dokonale promyšlenou vnitřní dispozicí. Obě části bytu, jak pro mladé Brummelovi, tak pro paní Hedviku mohou fungovat zcela samostatně, nebo je lze variabilně propojit, kdy se setkávají ve společné jídelně. Jednotlivé místnosti jsou vybaveny unikátním vestavěným nábytkem, uplatňuje se zde pro  Loose charakteristická osová symetrie, kterou umocňuje enfiláda, kontinuální průhled na sebe navazujícími místnostmi. Interiéry bytu se zachovaly téměř kompletní a to včetně unikátního vzácného souboru původního Loosem navrženého volně stojícího nábytku, který se v ostatních interiérech nedochoval. V jednotlivých místnostech můžeme obdivovat promyšlené kombinace různých materiálů a barevných povrchových úprav, např. obývací pokoj Jana a Jany s dubovým obkladem a impozantní betonovou replikou renesančního krbu, který má odpoutat pozornost obyvatel od oken, kterými bylo vidět pouze nevzhledné průmyslového okolí domu. Stejnou funkci pak plnila velká nástěnná malba rakouského malíře Roberta Aignera s motivy italské krajiny na stěně jídelny, kde vestavěný nábytek a obklady stěn jsou dýhovány kořenovým dřevem kanadského topolu.

Návštěvníci mají možnost prohlédnout si celý byt včetně koupelny, ložnic i extravagantního žlutého pokoje Hedviky Liebsteinové. Projekt na opravu Brummelova domu vypracoval tým vedený profesorem architektem Václavem Girsou.

‍