Muzeum těžby borové smoly

V hájovně v Lomanech u Plas je muzeum věnované těžbě smoly, které návštěvníka seznámí s nástroji i nádobami potřebné k těžbě, provede dobovými fotografiemi a dalšími exponáty, které připomínají historii lesnictví v regionu. Výstavu doplňují myslivecké trofeje.

Po třicetileté válce, kdy byl vypálen dvůr Lomany, který byl v majetku cisterciáckého kláštera Plasy, zůstala jen budova ovčína, ke které se během let postavil i domek pro myslivce – Hájovna Lipovka. V lesích v okolí Plas se těžila smola za druhé světové války. Smola byla exportována do Třetí říše k vojenským účelům, ovšem obyvatelé Plzeňského kraje v tomto období těžbu borové smoly sabotovali. Skončením války byla ukončena i těžba borové smoly, která se následně obnovila až v roce 1976. Smola se opět vyvážela, tentokrát do NDR a Polska. Využívala se především v chemickém průmyslu, kosmetice apod.

Jak probíhala těžba pryskyřice?

K těžbě pryskyřice byli na LZ Plasy vyčleněni čtyři stálí pracovníci a mistr těžby pryskyřice. V době častějšího sběru pryskyřice byli ke sběru najímáni další brigádníci. Těžba probíhala od dubna do října. Pro zajímavost v roce 1977 bylo vytěženo 119 metráků pryskyřice. Práce spojené s těžbou pryskyřice se prováděly vesměs ručně a byly namáhavé. Vyžadovaly proto fyzicky zdatné pracovníky a dobrou pracovní morálku. Jednalo se zejména o přípravu lizin a i o nařezávání ronících zářezů. Těžba pryskyřice ze živých stromů byla důležitým zdrojem potřebné, nenahraditelné suroviny.

S těžbou pryskyřice postupně přicházely i negativa – stromů ubývalo a přírůst stromů se logicky snižoval. Šišky a semena z těžených stromů byla menší a z těchto semen vypěstované semenáčky byly choulostivější. Toto naštěstí neplatilo pro všechny stromy, některé dřeviny snášely těžbu pryskyřice dobře, např. borovice černá. Dřevo při šetrných lizinových způsobech nebylo bezprostředně poškozeno a také trvanlivost a impregnační schopnost dřeva se nesnižovala. V místech lizin bylo dřevo v povrchové vrstvě silně prosmolováno, což mohlo omezovat jeho upotřebitelnost. Porosty, v nichž se těžila pryskyřice, byly náchylnější ke vzniku sněhových a větrných polomů.

Také odolnost porostů proti kůrovcům se snižovala. Těžba pryskyřice zvyšovala též nebezpečí požáru a rušila estetický ráz lesa. Rozsah těžby pryskyřice smolařením na živých stromech byl omezen rozlohou vhodných porostů. Proto se hledaly nové formy získávání pryskyřice, které by zároveň snižovaly nároky na pracovní síly a manipulaci s vytěženým materiálem.

Po cestě k otevření muzea

V roce 2003 od Lesů České republiky zakoupila zchátralý objekt vnučka knížecího hajného Jana Čiháková. Objekt zrekonstruovala a v roce 2006  se muzeum slavnostně otevřelo při příležitosti Svatováclavské poutě. Ve stejném roce během jednoho měsíce po slavnostním otevření navštívilo muzeum přes 300 návštěvníků. V muzeu jsou dále umístěny vzácné myslivecké trofeje a lesnické potřeby, fotografický materiál a další zajímavé exponáty z regionu, které se každý rok obměňují.

Muzeum je umístěno v osadě Lomany, 4 kilometry od města Plasy. Do muzea je možné se dostat po naučné stezce Ludvíka Očenáška. Tuto stezku najdete na zelené trase Plasy – Dolní Bělá.

V blízkosti muzea je bývalý hospodářský dvůr cisterciáků s centrální stavbou – mléčnicí. Kousek od dvora stojí na cestě k Lomničce již suchý, cca 500 let starý dub a na cestě ke Drážní stojí 700 let starý dub, dosud živý.